Křeček jako domácí zvíře
Stejně jako většina malých hlodavců, kteří jsou dnes domácími zvířaty, byl i křeček původně využíván jako pokusné zvíře. Bezproblémové rozmnožování, čilý způsob života, legrační vzhled, ale současně i absence jakýchkoli ochranářských požadavků, to byly požadavky, díky nimž se později z křečka stalo domácí zvíře rozšířené po celém světě.
To platí hlavně pro křečka syrského. Jakým způsobem se k nám dostal, to se ví velice přesně. Poprvé byl popsán přírodovědcem Georgem R. Waterhausem roku 1839. V roce 1930 se doktoru Israeli Aharonimu podařilo objevit ve 2,5m hluboké noře samičku křečka zlatého s 12 mláďaty. Svůj podivuhodný nález si odnesl s sebou na univerzotu v Jeruzalémě. I když přepravu a život v zajetí přežila jen tři mláďata, podařilo se mu do jednoho roku vychovat dalších 300 potomků. A právě z těchto křečků pocházejí všichni křečci zlatí chvaní u lidí. Právě proto se u křečků zlatých oběvilo tolik barevných mutací. V roce 1938 byli křečci poprvé převezeni do Ameriky na pozorování a pokusné účely. V Československu se objevili až po druhé světové válce.
Křečík čínský byl také nejdříve používán jako pokusné zvíře a až později se stal domácím zvířetem.
Křečík džungarský a Roborowského byli oblíbeným suvenýrem z dálných cest a díky svým rozmnožovacím schopnostem se rovněž začali brzy objevovat v obchodech se zvířaty.